Co když tvoje pravda není ta jediná? A co když to tak má být?



Každý má pocit, že zná pravdu. Ale co kdyžby pravd bylo tolik, kolik je lidí? Nesoudím, jen sdílím, jak to vidím. A třeba v tom najdeš kousek sebe.

Pravda? Každý má tu svou.
Všichni mají pravdu. A zároveň nikdo. Protože každý mluví ze svého světa, z vlastních zkušeností, bolesti, radosti, naděje nebo zklamání. Co je pro mě jasné, může být pro tebe nesmysl. A naopak.
Dřív jsem měl potřebu vysvětlovat. Oponovat. Přesvědčit. Dneska už vím, že to nemá cenu. Ne proto, že by to nešlo, ale protože každý vidíme svět jinak. A to je v pořádku.
Když něco komentuju, nepíšu: „Máš pravdu“ nebo „Mýlíš se“. Píšu: „Já to vnímám takhle.“ Protože to jediné, co můžu sdílet upřímně, je můj pohled. A někdy to druhého obohatí. Jindy ho to nechá chladným. A obojí je v pořádku.

Někdy zapomínáme, že každý z nás jde jinou cestou.
Někdo věří na vědu. Někdo na Boha. Někdo na energii a vibrace. Někdo na praxi a výsledky. A všichni v tom hledáme smysl, klid nebo naději. Není naše role se smát tomu, co druhý cítí. Protože to, že tomu nerozumíme, neznamená, že je to hloupé. Jen je to jiný svět.
Třeba schizofrenik, který vidí a slyší věci, které my ne. Lže? Ne. On to prostě vidí a slyší. Jeho svět je jiný – a pro něj je stejně skutečný jako náš.

Závěr:
Pravda není jako tabulka násobilky. Není jen jedna. Je to spíš optika. Jiný úhel, jiná zkušenost, jiný věk, jiný příběh. A možná to jediné, na čem opravdu záleží, je upřímnost, se kterou tu svou pravdu sdílíme.
A děláme to s vědomím, že ten druhý může vidět věci jinak. A že v tom není chyba. Ale krása.
Kdysi jsem měl pocit, že pravda je jen jedna – ta moje. Dneska už vím, že kolik lidí, tolik světů. A někdy je to, co tě rozčiluje na druhých, jen jejich jiná mapa světa.

Jak to máte vy? Umíte říct „máš pravdu“ i někomu, kdo vidí věci jinak než vy?

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Obrázek
                     Pět krutých pravd, které tě posunou dál.                                    (jestli je zvládneš) Kruté pravdy nemají inspirativní obaly. Nehřejí, nemasírují ego. Ale když je zvládneš přijmout, můžeš díky nim vyrůst tak, jak by tě žádná motivační citace nikdy neposunula. Tady je mých pět pravd. 1. Nikdo tě nezachrání. Ani nikdo nepřijde. Čekal jsem. Doufal. Že někdo přijde a řekne mi: „Tudy. Tohle je ono. Tady máš klíč.“ Jenže ten klíč nikdo nenese. Jsi to ty, kdo ho musí najít, nebo rovnou vyrobit. A čím dřív to pochopíš, tím dřív se přestaneš topit ve zklamáních a pasivitě. Tvůj život je tvoje odpovědnost. Nikdo jiný to za tebe nevysedí. 2. Většina lidí tě nikdy opravdu nepochopí. A víš co? Je to v pohodě. Není to jejich úkol. Ani tvoje právo. Čím dřív přestaneš toužit po pochopení od vše...
Další informace
Obrázek
                       Víra, která dává klid V dnešním světě, kde vládnou technologie, algoritmy a umělá inteligence, je snadné zapomenout, že existuje něco, co nás všechny přesahuje. Něco, co nelze změřit ani vyjádřit slovy. Něco, co se jmenuje duše. Věřím na duši. Věřím, že je nesmrtelná a nezničitelná. A že to, co dělá člověka člověkem, není jen tělo a mysl, ale něco hlubšího, co nás přesahuje. Možná AI jednou dokáže přemýšlet a cítit. Možná bude umět všechno, co umíme my. Ale nikdy nezažije to, co dělá náš život opravdovým – bolest, radost, lásku, strach. To všechno, co nás formuje. A víš co je na téhle víře nejlepší? Až jednou odejdu, buď zjistím, že jsem měl pravdu – a pak mě čeká něco krásného. A nebo – a to je taky možnost – zjistím, že smrt je konec a že po ní už nic není. Ale v tom případě mi to stejně bude jedno. Protože budu mrtvý. Tak nebo tak, ta víra mi dává klid. A jistotu, že teď – v tomhle okamžiku – žij...
Další informace
Obrázek
   Védské cykly času: Proč žijeme v největším                     chaosu a jak v něm najít světlo Podle starověkých véd není čas lineární, ale cyklický. Jako roční období – střídají se období růstu, dozrávání i temna. A právě teď jsme v tom nejtemnějším. Čas neběží po přímce. Točí se v kruhu. Védy popisují čtyři věky, takzvané jugy , které se stále dokola opakují. Čtyři jugy – čtyři fáze lidské civilizace 1. Satja juga  – Zlatý věk Doba pravdy, klidu a duchovní jednoty. Lidé žili v souladu s přírodou i božstvím. Žádné přetvářky, žádný strach. 2. Trétá juga  – Začíná pokles Objevují se první nerovnosti. Moc, pýcha a touha ovlivňují dění. Přesto stále vládne dobro. 3. Dvápára juga  – Zmatek Přibývá konfliktů. Ega silní, lidé se hádají, vznikají boje. Ještě víme, co je správné, ale častěji volíme pohodlnější cestu. 4. Kali juga  – Věk hádky a pokr...
Další informace